"V systému, ve kterém jsou mimolidská zvířata majetkem lidí, žádný zákon, který upravuje podmínky, za jakých jsou tato zvířata držena a využívána, nemůže přinést smysluplnou změnu jejich situace." Gary L. Francione

V současné době jsme vychováváni k tomu, že zabít zvíře je něco normálního, proto se nad tím většina lidí nepozastavuje a běžně se podílí na utrpení a zabíjení cítících tvorů. Bohužel zabíjení živých tvorů se táhne s lidskou civilizací už od počátku. Pokud kriticky zauvažujeme, zda je to pro nás nezbytné a nutné, musíme dojít k závěru, že zabíjení zvířat je jen sociálně-kulturní konstrukt. Co nám dává právo zabíjet?

„Jejich oblíbenou metodou,“ napsali Stauber a Rampton, „je strategie rozložení a podrobení přímo závislá na kooptaci (přibrání nového člena nikoliv volbou, ale rozhodnutím již zvolených členů): Nejdříve identifikuj „radikály“, kteří nejsou svolní ke kompromisům (v tomto případě vegani) a kteří požadují podstatné změny nutné k nápravě. Pak urči „realisty“ – většinou organizace s významným rozpočtem a zaměstnanci (zde viz. CIWF, RSPCA) pracující ve stejné oblasti zájmu veřejnosti jako radikálové. Poté, navaž kontakt s těmito realisty, často prostřednictvím třetí, přátelské strany, začněte vést dialog a nakonec vytvořte dohodu s tzv. win-win řešením (řešení – vítězství na obou stranách), které opomíjí a vyjímá radikály a jejich požadavky.“

Denně je proříznut krk dvaceti sedmi milionům zvířat. Než přečtete tento odstavec, zemře přes patnáct tisíc zvířat. Přečtěte předchozí větu nahlas. Patnácti stům kuřatům bylo právě proříznuto hrdlo, leží - marně bijíc křídly a dusíc se vlastní krví. Neměl by mít každý Američan příležitost vidět stále dokola to krveprolití, které všichni tak dobře známe? Záleží opravdu na tom, jestli slepice stráví svůj život ve vězení rozšířeném o 8 cm2? Zachránit tato zvířata? Jeden by se mohl zeptat, proč je zachraňovat? Krocani a prasata z farem už nemohou být sexuálně aktivní. Samci jsou příliš velcí na samice. Zvířata jsou produkována tak, aby poskytovala velké množství bílkovin a měla nízkou hustotu kostí. Žijí životy v bolesti, protože jejich kostra nemůže unést jejich vlastní váhu. Náš soucit by měl rozpoznat, že ukončení jejich bolesti je jediným řešením – alespoň pro ty, kdo se o utrpení opravdu zajímají. Tyto uměle vytvořené bytosti neměly být nikdy vymyšleny ani narozeny.

Nesouhlasím s těmi, kteří stále tvrdí, že právní systém bude mít vedoucí úlohu v bitvě za práva zvířat, nebo že dojde k významné právní změně, pokud se nevyvine politické a sociální hnutí na podporu práv zvířat a zrušení jejich vykořisťování. Jinými slovy, před tím, než bude právní systém reagovat smysluplným způsobem, musí nastat posun paradigmatu na úrovni celé společnosti. 

Kdysi jsem jedné dívce, která mi povídala, že jí jenom maso z biochovů, protože velkochovy jsou hrozné a ona s nimi nechce mít nic společného, řekl, že kdybych byl v cele smrti, byl bych rád kdyby byla polstrovaná, s kabelovou televizí a každý večer s připuštěním. Je to lepší, než kdyby mi po obličeji běhali krysy, ležet ve špíně a o hladu a dostávat přes držku od zatrpklého dozorce. Je to milionkrát lepší, ale účel a smysl je stejný.

Vegetariánství je pozitivní v tom, že odmítá konzumaci masa, a s tím spojené zabíjení, a negativní v tom, že neodmítá a napomáhá konzumaci mléka a vajec, a s tím spojenému utrpení a zabíjení. Mnoho lidí považuje veganství za součást vegetariánství. Nesouhlasím. Veganství překračuje vegetariánství nejen mírou vhledu na zbytečné utrpení a zabíjení zvířat, ale také svým potenciálem. Právě proto je důležité popularizovat a šířit veganství nikoli jako součást vegetariánství, ale jako samostatný kulturní směr.

Předpoklad, že zvířata nemají žádné emoce, omlouval lidi při jejich hrozném zacházení s nimi. Lidé dlouho věřili a chtěli věřit v neschopnost zvířat cítit fyzickou a psychickou bolest. Zraníme-li však zvíře, zareaguje podobně jako by zareagoval člověk. Zakvílí, uteče, pak prohlédne anebo ošetří poraněné místo a vyhledá skrýš pro klid a odpočinek.