Absolutně na hlavu postavená myslivecko/křesťanská tradice, svato Hubertské slavnosti. Report z těchto zvrhlostí najdete zde a zde

Poľovníci sú mnohokrát označovaní za ochrancov prírody. Nie je tomu tak a napriek obrovskej pozitívnej publicite, ktorá sa im dostáva v médiách, sú tým najväčším nebezpečenstvom nie len pre divokú prírodu, ale aj pre život v nej.
Prečo?

Žádná skupina obratlovců není uchráněna lidské nenasytnosti a vykořisťování. Není tomu jinak ani u tolik ohrožené a v dlouhodobém měřítku mizející skupiny obojživelníků. Jsou nejohroženější třídou obratlovců, což dokládá zařazení 31% druhů obojživelníků na červený seznam jako ohrožené vyhubením. Až 167 druhů už možná vymřelo a dalších 113 nebylo po řadu let spatřeno. Možných příčin úbytku obojživelníků je mnoho. Patří sem destrukce stanovišť, chemické a agrochemické znečištění, zvýšené UV-B záření, šíření chorob, introdukce nepůvodních druhů, klimatické změny, přímý lov nebo jiné komplexnější příčiny.

Chránit přírodu je nezpochybnitelné, jelikož naše příroda je před vzrůstajícím tlakem antropogenních činností příliš zranitelná. Problémem je, že jednotkou ochrany přírody se stal druh namísto žijící cítící bytosti. Tento fakt spolu se subjektivním pocitem lidí, který druh je žádoucí a který nežádoucí, vede k druhovému rasismu v ochraně druhů. Nositelem ochrany přírody by se měla stát živá cítící bytost a ne druh

Do roku 1801 nezůstal na prériích jediný bizon. O 32 let později by jste nenašli bizona v celé východní části země, od New Yorku k Mississippi. Ale bizoni stále žili na západě. Podle přibližných odhadů jich bylo kolem 60 milionů. A tak na ně armáda lovců zaútočila tam. Bizoni nebyli pouze loveni, byli hubeni z politických důvodů.