Dnes se mi často vybavuje, jakého hrubého zacházení jsem byla svědkem a co bylo, ač nepřímo, součástí mého života. Vracím se ve vzpomínkách a je mi podivně když vím, že moje tenkrát slabé ruce a dětský rozum tomu nemohly nijak zabránit a nemohly zachránit.

Osud koní v rámci zařazení do lidské kultury začal zřejmě jejich pojídáním („…masová a marnotratná metoda se zakládala na shazování stád z útesů, o čemž svědčí hromady kostí na úpatí.“ (1)), zpracováním kůže a žíně, pokračoval jako pracovní a válečný stroj přes dopravní prostředek až k zábavnímu průmyslu, tedy k cirkusům, a sportovnímu využití.