Každým rokem v období od konce září do konce listopadu jsou v kostelech jako obětiny mrtví jeleni, zajíci, bažanti i jiná zvěř a nad nimi v posvátné úctě stojí lidé, jejichž zábavou i posláním je pronásledování a zabíjení zvěře (a k tomu účelu i starostlivost o ně). Tomuto pronásledování a zabíjení žehná kněz, čte se z bible, pokleká se, modlí, troubí na lesní rohy a cítí se slavnostně. Je mše svatého Huberta.

Obrázky, které se každoročně nemění, fotky z předvánočních ulic, v očích většiny lidí radost, v očích ryb utrpení, v našich očích jen lítost a slzy.

Výlov rybníka v říjnu 2008. Od té doby čekají kapři v sádkách, kde jsou umístění  bez přísunu potravy až do dnešních (předvánočních) dní, aby jejich maso ztratilo zápach bahna. Pro vylovené kapry si většina domácností připravila pěkné vánoční překvapení: Přečkat několik dní v kádích na ulici, tupý úder palicí, uřezání hlavy a trojobal nebo pekáč.

Naskytla se mi příležitost podívat se dovnitř jedné farmy zaměřené na „produkci vepřového“. Prováděl mě zkušený chovatel, přední představitel tohoto průmyslu u nás. Po celou dobu byl velmi ochotný zodpovědět všechny mé otázky, ukázat jednotlivé části „výroby“. Je jasné, že tato farma je, co se technologií, vybavení a životního prostředí prasat týká, jednou z těch „lepších“, které můžeme v ČR vidět

zde

Mám mnoho přání, podobně asi jako každý z nás. Některá jsou větší a pravděpodobně nesplnitelná, některá menší, která se třeba někdy podaří naplnit zcela nebo aspoň částečně. Vím, že se mi nikdy nepodaří přesvědčit většinovou společnost, aby přestala zneužívat mimolidské bytosti pro svůj rozmar a dát jim tak konečně svobodu, na kterou mají nárok jako kdokoliv z nás.