Na začátku února přišel Izrael s plánem historických vykopávek v blízkosti Al Aqsa mešity ve východním Jeruzalémě. Plány zahrnují také zničení Marokánské brány a jedna z přilehlých silnic se stane dostupná pouze Izraelcům. Al Aqsa je nejposvátnější místo pro muslimy a tato událost vzbudila velké nepokoje po celém arabském světě. 

7.února se v Hebronu konala demonstrace proti vykopávkám u Al Aqsa mešity. Demonstrace se konala nedaleko Izraelem kontrolované části Hebronu H2. Po demonstraci kolem čtvrté hodiny odpoledne několik mladých Palestinců začalo házet kameny na vojenské stanoviště 56, které odděluje H2 Izraelem kontrolovanou část Hebronu od H1, která je pod “palestinskou kontrolou”. Vojáci ihned využili této situace a podnikli invazi na Bab al-Zawiye market, který je před vojenským stanovištěm. Vojáci začali s palbou slzného plynu a zvykových granátů na skupinky Palestinců, kteří se mezitím shromažďovali v okolí marketu. To, co mě znechutilo, bylo, s jakou chutí vojáci stříleli a provokovali palestinské mladíky, aby pokračovali v házení kamenů. Všichni se hrozně usmívali a někteří z nich mávali a pokřikovali na Palestince. Teď konečně přišel jejich čas, kdy mohli použít svoje zbraně a tak si to všichni hrozně užívali. Komentáře podobné: ”tak kolik jste dneska zabili dětí, kamarádi?” jsme mohli slyšet každý den potom, co nepokoje ustaly se západem slunce.

Po šest dní se situace nijak nezměnila. Každý den odpoledne začaly skupinky palestinských mladíku házet kameny na vojenské stanoviště a vojáci na to radostně odpovídali palbou slzného, nervového plynu, zvukových granátů a gumových projektilů. Mladí Palestinci házeli kameny a zapalovali barikády v ulicích. Mnoho lidí bylo zatčeno bezdůvodně, potom když vojáci podnikali invaze dále do města a pokud nechytili Palestince, kteří po nich házeli kameny, zatýkali lidi, kteří byli v jejich dosahu. Několik lidí zkolabovalo po inhalaci slzného plynu a mnoho lidi bylo hospitalizováno po zásahu gumových projektilů.

Předposlední den těchto nepokojů jsme byly na Bab al-Zawiye tržišti, abychom vše mohli dokumentovat. Stál jsem společně s jedním Palestincem nedaleko vojáků, když obstřelovali skupinky Palestinců. Asi se vojákům nelíbilo místo, kde jsme stáli a tak po nás hodili slzný plyn. Oba jsme utekli. Stoupl jsem si o kus dál, když ke mně dopadl zvukový granát. Nestačil jsem se ani otočit a jediný, co jsem viděl, byl záblesk. Granát vybouchl metr ode mne a já jsem na chvíli ztratil sluch. Byl jsem nucen přidat se ke skupince Palestinců, kteří mezitím zapalovali barikády a házeli po vojácích kameny. 

V tu nejméně vhodnou situaci mi zavolali naši sousedé v Tel Rumeide. Oznámili mi, že skupina Izraelců napadla obchod v našem sousedství a jedna izraelská rodina okupuje zahradu palestinské Abu Heikal rodiny. Vracel jsem se zpátky, ještě pořád napůl hluchý, se strachem co mě potká teď. 

Když jsem se dostal k zahradě Abu Heikal rodiny, zastihl jsem skupinu Izraelců, kteří se dostávali pres díru v plotě na zahradu.

Voják, který šel náhodou kolem, se pouze na malou chvíli zastavil a promluvil s rodinou. Nijak nereagoval a tak nezbývalo nic jiného než zavolat policii. Ty měli jako vždy “tolik práce”, že přijeli až za 45 minut. Mezitím jsem stál sám poblíž zahrady a čekal na lidi, kteří byli na cestě s kamerami. Jeden z izraelských osadníků, který byl poblíž, se kolem mě procházel a já jsem jenom se strachem čekal, kdy mě napadne. Naštěstí odešel, a tak jsem se mohl věnovat rodině, která si zatím udělala piknik na zahradě. Když policie přijela, beze slov zahradu opustili a palestinské rodině nezbylo nic víc, než podat stížnost policii. Následoval jsem ženu a 4 děti, kteří opustili zahradu, do vedlejší ulice, kde už byla velká skupina Izraelců, kteří napadli místní obchod. Společně s nimi zde také byly vojáci a policie. Když jsem začal fotografovat skupinku Izraelců, která zde stála, dva mladí osadníci (kolem 10 let), kteří byli ještě před pár minutami na palestinské zahradě, mě napadli. Začali do mě kopat a snažili se mi vytrhnout foťák z ruky. Policie s vojáky, kteří stáli necelé dva metry ode mě, na to nijak nereagovali. Nakonec jeden z dospělých osadníků mladíky odvedl. Ti se začali procházet po okolí a hledat někoho, koho by mohli z něčeho obvinit. Byl jsem doslova šokován tím, co se stalo potom.

Když ulicí procházeli dva Palestinci, mezi 10-14 roky, jeden z mladých Izraelců, ten samý, který mě napadl, a který byl na palestinské zahradě, začal jednoho z nich provokovat. Ten na to nijak nereagoval a pouze se snažil ulici projit. Když tohle přestalo mladého osadníka bavit, ukázal na Palestince a řekl vojákům, že ho tento kluk před tím napadl. Ti okamžitě přispěchali, okřikli ho, a zatkli. Ten se dal ihned do pláče. Nemohl jsem tomu uvěřit a stál jsem jako omráčený opodál. Společně s ním zde byli také další dva kluci, kteří byli zatčeni ze stejného důvodu. Plný hněvu jsem mohl pouze přihlížet a snažit se promluvit si s vojáky. Ti byli ale hodně agresivní, a aby toho nebylo málo, nařídili zavřít všem obchodům v této ulici.

Potom co byly všechny obchody zavřeny a nezbýval žádný Palestinec, kterého by mohli z něčeho obvinit, odebrali se Izraelci zpět do své osady. Tři zatčení Palestinci strávili 4 hodiny na policejní stanice a poté byli propuštěni. 

Další den byl posledním dnem nepokojů v Hebronu a vše skončilo tím, když byl jeden mladík postřelen ostrou munici do podbřišku. Byl odvezen do nemocnice, kde byl ošetřen a dostal se mimo ohrožení života. 

Před těmito 6 dni jsem se snažil bavit s vojáky a vytvořit mezi námi jakýsi vztah. Často je potřebujeme a mít s nimi určitý vztah je jedině dobře. Po těchto 6 dnech jsem s nimi nikdy víc nepromluvil. Byl jsem plný hněvu za to, s jakou radosti stříleli po dětech, kterým nebylo víc než 16 let, a zatýkali nevinné.

17.4.2007