Jedna z nejdůležitějších postav hnutí za ochranu zvířat se veřejně postavila za používání živých tvorů pro účely lékařských pokusů. Souhlas Petera Singera s těmito pokusy vzbuzuje všeobecné překvapení, jelikož jde o filosofa, který zavedl známé slovní spojení Osvobození zvířat a jehož kniha, vydaná v 70. letech o pokusech na nich, podnítila vznik moderního hnutí za ochranu zvířat.
Singer, profesor bioetiky na univerzitě v Princetonu, je znám pro své přesvědčení, že by zvířata měla mít stejná práva jako lidé. Před kamerou se však nezdráhal obhajovat pokusy na opicích, při nichž lékaři a lékařky hledají správné operační postupy, kterými by mohli(y) pomoci pacientům(kám) s Parkinsonovou, ale i jinými chorobami.
“Je jasné, že minimálně některé pokusy na zvířatech jsou užitečné,” soudí Singer v pořadu Opice, krysy a my: Pokusy na zvířatech, který bude zítra vysílat BBC2. “Rozhodně bych netvrdil, že je nemožné obhájit veškeré pokusy na zvířatech, a ten, který jste právě uvedl, zrovna za obhajitelný považuji.”
Singerovo přiznání velmi potěšilo některé vědce(kyně), včetně oxfordského chirurga Tipu Azize, který se na výše uvedených pokusech podílí: “Je to od něj velmi povzbudivé gesto.”
Zmíněný dokument televize BBC2 zobrazuje zejména snahy aktivistů a aktivistek za práva zvířat zastavit výstavbu laboratoře oxfordské univerzity, na kterou byl vyměřen rozpočet 20 milionů liber. Jejich zastrašující kampaně přiměly stavební firmu v roce 2004 odstoupit od projektu. Ta se však letos rozhodla se stavbou pokračovat.
Dokument představuje zatím nejrozsáhlejší televizní průzkum tohoto znepokojivého tématu a obsahuje záběry krysy, do jejíž lebky jsou umisťovány elektrody. Krysa je nakonec zabita smrtící injekcí. Další záběry zobrazují opici, jež je připravována na podobný pokus. Diváci a divačky však mají možnost shlédnout i první váhavé krůčky Seana Gardnera, mladého chlapce ze Skotska, který trpěl dystonií (závažným onemocněním pohybového aparátu). Sean se pokouší vstát ze svého kolečkového křesla poté, co byl operován výše popsanou metodou, vyzkoušenou na zvířatech.
V době, kdy dokument v televizi poběží, bude vrcholit intenzivní vlna protestů aktivistů a aktivistek. Chtějí totiž na úterý svolat první veřejnou schůzi, a to přímo v Oxfordu. Vyučující a studující oxfordské univerzity, kteří(ré) se rozhodli(y) proti pokusům na zvířatech vystoupit, navíc dali(y) vznik uskupení, nazývanému Vero (The Voice for Ethical Research at Oxford). To bylo podpořeno několika politiky a političkami včetně Tonyho Benna a Ann Widdecombe.
Vero se snaží oponovat velmi úspěšné skupině Pro-Test, která pokusy obhajuje. Ta byla založena v únoru minulého roku 17ti letou studentkou Laurie Pycrofte. Pro-Test sází hlavně na znuděnost místních lidí radikálními oponenty a oponentkami laboratoře v čele se skupinou Speak. Její členové a členky se často v blízkosti laboratoře shromažďují a hanlivě pokřikují na její personál.
Sharon Howe, zakladatelka Vera, minulý týden přiznala, že mnoho lidí má tendenci se od radikálních anti-vivisekcionistů(ek) distancovat. “Debata je tak polarizovaná, že je téměř nemožné dojít k nějakému rozumnému závěru. My však stále chceme, aby bylo vývoji alternativních metod testování věnováno větší úsilí.”
V blízké době navíc weatherallský výbor, založený vědeckými organizacemi jako jsou Royal Society a Wellcome Trust, zveřejní výsledky svého výzkumu ohledně možností užití primátů v univerzitních i jiných akademických laboratořích. Každým rokem je několik tisíců primátů (zejména makaků a kosmanů) podrobeno pokusům, jejichž účelem je získání základních vědeckých poznatků - jako třeba zjistit, jak se pojí neuron (nervové buňky) s okem. Vědci a vědkyně se tak snaží zjistit, jak se nám v mozku tvoří obraz viděného.
Weatherallský výbor (předsedá mu oxfordský genetik Sir David Weatherall) má za úkol tuto problematickou kauzu prošetřit a rozhodnout, zda jsou výsledky podobných výzkumů aplikovatelné na člověka. Podle blízkých zdrojů bude zpráva, jež bude vydána 13. prosince, pokračování pokusů na primátech pravděpodobně obhajovat: “Weatherall došel k závěru, že jde o prospěšnou vědu, relevantní člověku.”
Toto pochopitelně velmi znepokojilo některé příslušníky(ce) hnutí za osvobození zvířat. My se však ptáme: Co ale čekali(y)? Je tomu již několik let, co Hans Ruesch odhalil, že Singer s některými pokusy na zvířatech souhlasí. Singerovo lektorské turné bylo navíc sponzorováno Rockefellerovou nadací (farmaceutická společnost). Je ostudou, že tyto skutečnosti zatím žádná skupina ochránců(kyň) zvířat nevzala na vědomí, alespoň pokud je nám známo; i e-mail, zaslaný skupině Arkangel, ve kterém se psalo o Rueschově zjištěních, zůstal nezodpovězen.
Není tomu navíc poprvé, co Singer ospravedlnil vivisekci jako vhodnou metodu výzkumu:
“Dovolte, abych vám něco vysvětlil. Netvrdím, že by žádné zvíře nikdy nemělo být použito při nějakém pokusu.” - v pořadu BBC Horizon, 1983
(Všimněte si jednak Singerova pro-vivisekčního postoje, ale také faktu, že jde o další reportáž BBC, která ho zpovídala ze zaujatého stanoviska, a to už před 20 lety!)
A: “Z vysokého počtu pokusů (na zvířatech) jich pouze několik přispěje k významnému poznání na poli lékařského výzkumu.” - Osvobození zvířat
Není snad jasné, o co tu jde? Den poté, co byl zveřejněn tento článek v Observeru, dala BBC opět šanci protiútoku: poskytla hodinu bezplatného vysílacího času propagátorům(kám) vivisekce, aby hovořili(y) o neexistujících prospěších jejich práce v naprosto zaujatém pořadu. Tak tomu bylo ostatně po desítky let prostě proto, že jim to nikdo ještě nezakázal.
Příští úterý se tedy konalo veřejné shromáždění v Oxfordu, organizované skupinou Vero. Jeho tématem byly “Humánní alternativy k pokusům na zvířatech.” Jak informovaní(é) anti-vivisekcionisté(ky) dobře vědí, celá idea alternativ je ve skutečnosti léčkou, která má přesvědčit lidi, že je vivisekce užitečná věda. Zároveň zde panuje snaha vyplýtvat co nejvíce peněz, určených na anti-vivisekční kampaně, které by pomohly odhalit šarlatánské praktiky dnešního “lékařského výzkumu” a následné škody, jež se projevují na medicíně i lidech.
A toto shromáždění bylo propagováno ochránci a ochránkyněmi zvířat, kteří neměli(y) dostatek informací.
Kdo se shromáždění zúčastnil?
BUAV (Britská unie za zrušení vivisekce). To samo o sobě značí dost, ale uveďme si jeden příklad jejich anti-vivisekcionismu: “Během posledních několika let se naše stanoviska posunula. Nyní uznáváme, že pokusy na zvířatech mohly přinést nějaké užitečné výsledky. ... Naše organizace zůstává pevně přesvědčena, že pokusy na zvířatech správné nejsou, a to ani v případě, že by byly jediným způsobem, jak nalézt lék na rakovinu.” - Steve McIvor, BUAV, Independent, 12. června 1990.
Gill Langley z Výboru Dr. Hadwena (jehož postoje vyšly na světlo světa také díky Rueschovi) říká: "Mnoho významných průlomů v lékařství je spjato s pokusy na zvířatech...”- Gill Langley, Hastings Observer, 16. července 1983.
(Ale jak dlouho budeme muset čekat, než si tato odhalení uvědomí i ostatní? Co se týče Singera, v současné době se to do určité míry nejspíše děje.)
Nováček Vero se bohužel snaží zastavit oxfordské pokusy etickými argumenty (a tím se sám odsuzuje k neúspěchu).
Je možné, že to i přes všechny tyto důkazy některým nedochází? BUAV, Langley a její výbor, žádající alternativy, Singer, BBC, Vero (a tento seznam zdaleka není úplný): vrána k vráně sedá a tyto vrány garantují, že vivisekci ještě zdaleka není konec.
Skutečnou tragédií je však fakt, že se situace nemění – jako by se nic nestalo. Ochránci a ochránkyně zvířat jsou bohužel často největší překážkou v boji za ukončení vivisekce, protože bojují pouze etickými argumenty, místo aby zdůraznili(y) i její prokázanou neužitečnost. Stejně tak dovolují BBC být oficiální mluvčí vivisekčního průmuslu a co je ještě horší, dokonce podporovat BUAV, Langley a její výbor alternativ, a jim podobné.
autor: Robin McKie, editor vědeckých článků, The Observer. Neděle 26. listopadu, 2006
překlad: Daniela
