Patty Mark je zakladatelkou a prezidentkou Animal Liberation Victoria (www.alv.org.au). Se záchranným týmem ALV prošla desítky farem, z nichž zachránili stovky kuřat před smrtí. Patty otevřeně zachraňuje zvířata z farem už skoro 20 let a inspiruje aktivisty po celém světě. Na začátku tohoto roku (2005) byla odsouzena k 17 dnům vězení za neplacení pokut za „neoprávněné vstupy“ do drůbežáren, ovšem policie ještě musí přijet a dostat ji. Patty zásadně odmítá platit pokuty, dělat veřejně prospěšné práce nebo podepisovat prohlášení, že už nebude vstupovat do farem. 

„Dlouhá léta jsem psala nesčetně dopisů, docházela na setkání s ministry zemědělství, dělala jsem inspekce na farmách a jatkách po celé Austrálii, vládním orgánům jsem podávala zprávy, agitovala u vládních agentur a prosila policii a obzvlášť RSPCA o pomoc. Nic z toho nefungovalo. Stále jsem dostávala žádosti a stížnosti pracovníků ohledně podmínek na průmyslových farmách. Tehdy, v roce 1993, z naprosté frustrace a soužení z toho, co se děje s tolika zvířaty – v kombinaci s opakovaným nedostatkem pozornosti nebo řešením vládních orgánů – začala naše otevřená, životy zachraňující, práce.“

Patty Mark

Jednou z hlavních kampaní skupin za práva zvířat v Austrálii byla od 70. let kampaň proti intenzivnímu držení nosnic v bateriových klecích. Jak vypadají snahy zakázat v Austrálii bateriové klece?

V celé Austrálii probíhalo obrovské, dlouhodobé, spojené a nepřestávající úsilí za zákaz bateriových klecí, které vyvrcholilo v roce 2000, kdy se tento problém dostal do Agenda of the National Meeting celého ministerstva zemědělství. Poté, co ministerstvo se zákazem těchto klecí neuspělo a jediné co udělali bylo, že dali slepicím v jejich drátěném vězení jen nepatrně více místa, se celková pozornost hnutí za práva zvířat začala od tohoto problému odtahovat. Náš otevřený záchranný tým pořád zachraňuje slepice z bateriových klecí, ale v posledních pěti letech jsme se hlavně zaměřovali na ‚brojlerová kuřata‘. Tento srpen jsme udělali naši 21. záchranou akci v Happy Hens Egg World /Šťastný Svět Slepičích Vajec/ a našli jsme ty stejné otřesné podmínky, pavučiny, mrtvá hnijící těla, nemocné a umírající ptáky neschopné dostat se k potravě a vodě… jedinou změnou bylo, že odstranili staré rezavé čtyř-patrové drátěné klece a vyměnili je za klece OSMIPATROVÉ, takže namísto 20 000 slepic jich je v jedné hale 80 000.

Předtím jsi řekla, že zvířata jsou ‚pro zákony neviditelná‘. Jaká si myslíš, že je hodnota politického úsilí pro zvířata? Jaká by měla být úloha politiků v boji za osvobození zvířat?

Po téměř 30. letech v tomto hnutí jsem víc než kdykoliv předtím přesvědčená, že aktivismus lidí je celkově nejdůležitějším nástrojem. To, s kým nebo bez koho pracuješ, jak vypadá vaše práce, jakýkoliv krok chceš podniknout, prostě to udělej… samozřejmě předpokládám, že mluvíme o nenásilném a veganském aktivismu. Je nutné pořád dokola zdůrazňovat, že zvířata nejsou majetek. Musíme najít, co nejvíce možných způsobů jak říkat, psát a vštěpovat tento pojem dokud nebude obecně uznán.

Související otázka; co si myslíš o politické kampani/podpoře zaměřené jen na jeden problém? Většina hlavních skupin welfare zvířat v US aktivně podporují politiky volící „správný“ postoj k pro-zvířecí legislativě, navzdory tomu, že mnoho z těch samých politiků volí „špatný“ postoj k legislativě ovlivňující občanskou svobodu, životní prostředí a spoustu dalších sociálních problémů.

Moje základní instinkty mi říkají, abych podporovala jedině poctivost a etičnost. Cokoliv jiného by nebylo čestné ani dlouhotrvající. Je to obecné vybízení, avšak schopné nalézt řešení zajišťující hodnost a respekt všech. Nikdy jsem neměla moc důvěry nebo naděje v politicích. Je to hra, která bere obrovský kus energie a času. Znám pár politiků, zrovna mě napadá Richard Jones, kteří v takových případech drželi prapory hodně vysoko, i co se týkalo zvířat. Ale tito lidé jsou jen ojedinělí.

Poté co ALV provedla prošetřování na farmách, povzbudila zastupitelstvo, aby podalo obvinění na farmáře. Máte víc štěstí s místním vládami?

Ne nemáme. Právě jsme začali tlačit na místní zastupitelstvo, ale okamžité odpovědi jsou velmi odmítavé a neúčinné. Co je potřeba je více akcí mimo úřady, i obchody a podniky prodávající kruté konečné výrobky průmyslových farem, aby byly tyto věci objasněny. Nedávno jsme to udělali u obrovské chovné stanice štěňat, kterou jsme odkrývali veřejnosti už skoro deset let. Dvě velké a bez ustání řvoucí demonstrace provedené u místního zastupitelstva splnily svůj účel a průmyslová chovná stanice štěňat byla 31. července tohoto roku uzavřena!

Nikoho nepřekvapuje selhání federální vlády v ochraně zvířat, ale vy „bojujete“ také proti RSPCA. V Austrálii má RSPCA odpovědnost zabývat se důkazy týrání zvířat. Avšak navzdory tomu, že mají jasné důkazy utrpení zvířat na četných průmyslových farmách, RSPCA nikdy nepodala obvinění z krutosti získané vyšetřováním ALV. Proč si myslíš, že RSPCA je tak neúčinná v ochraně zvířat na farmách?

RSPCA v Austrálii je ve styku s farmáři z průmyslových farem, takže jak od nich můžeme očekávat, že podmínky na farmách se zvířaty nějak změní? RSPCA dostává honoráře od všech „Liberty“ Barn Laid Eggs, vytvářené společností PACE FARMS (největší producent vajec z bateriových klecí v Austrálii). Pace Farms zase obchodují s Happy Hens Egg World atd. Tak jsem konečně pochopila význam ‚klub staré gardy‘. RSPCA v Austrálii také mluví velmi otevřeně o tom, že na držení a pojídání zvířat není nic špatného, bez ustání zavrhují ‚program‘ ALV na podporu vegetariánství, jako by si veřejnost měla myslet, že jsme pouze banda ‚radikálních teroristů‘ snažící se vnutit svůj životní styl a stravu druhým. RSPCA by měla jít zvířatům vstříc, přesto si nejsem vědoma, že by RSPCA někdy v posledních třech desetiletích něco namítala proti stavebnímu povolení nějaké průmyslové farmy a už vůbec, že by ukázala svoji značnou soudní moc při porušení POCTAA (Prevention of Cruelty to Animals Act), což způsobuje dlouhotrvající utrpení a děsivou smrt velkého počtu zvířat.

Když jste v březnu tohoto ruku navštívili farmu (Parkhurst Farm), měli jste to štěstí, že jste narazili na policisty, kteří zařídili, aby ALV mohli za účelem veterinární péče odnést z klecí nemocné a umírající slepice. Je udivující, že máte víc štěstí u policie než s RSPCA!

Parkhurst Farm je továrnou na ‚brojlerová‘ kuřata. V březnu letošního roku jsme během jedné hodiny, co jsme byli v hale, našli víc jak 50 velmi nemocných a zmrzačených kuřátek starých pouze několik dní a 120 mrtvol. Byla tam spousta dalších, která potřebovala naši pozornost a my jsme museli pomoct jim všem, tak jsem zavolala policii. Seržant byl z té situace viditelně nešťastný a pomohl nám odnést ty ptáky k veterináři. RSPCA odmítla něco udělat, protože počet postižených ptáků v procentech byl na halu, která pojme 40 000 ptáků, příliš malý. Mezi lednem 2004 a březnem 2005 provedl náš záchranný tým v tomto objektu 17 tajných prošetřování a zachránil 219 ptáků potřebujících veterinární péči. Policie má naši 60 stránkovou stížnost ohledně krutosti a 80 minutové kompilační DVD. V současné době to vyšetřují.

Po dlouhou dobu bylo všeobecně známo, že farmáři by se nikdy nesnažili obvinit aktivisty, protože každý proces by skončil negativní reklamou jejich byznysu. Některé farmy v Austrálii jsou obehnány elektrickými ohradníky a střeženy psy. V červenci byli během denního vpádu do největšího závodu ve státě Victoria aktivisté ALF sexuálně a fyzicky napadeni. V U.S. byli po otevřené záchranné akci tři aktivisté obviněni z vloupání a čelili letům ve vězení. Myslíš si, že dny, kdy farmáři raději zvolili ignorovat otevřené akce, končí?

Ty dvě napadené aktivistky jsme byly Deb a já. Bylo to v červenci během denní záchrany v Happy Hens (pět let se nám nedařilo dostat se tam skrze hlídací psy a 11 stop vysoký elektrický ohradník). Vypovídali jsme u policie a důrazně žádáme, aby muži, kteří nás napadli a kteří plně ovládají každou zavřenou slepici v objektu, byli trestně stíháni. V srpnu tohoto roku (několik týdnů po napadení) se náš záchranný tým uprostřed noci do Happy Hens vrátil a úspěšně se dostal za jedenáct stop vysoký elektrický ohradník obklopující Happy Hens, vyhnul se velkým německým ovčákům hlídajícím uvnitř objektu a přebrodil se okolním bahnem a sutinami až ke vchodu. Zachránili jsme 6 slepic a vzali usvědčující videokazety s důkazy týrání zvířat. Poté jsme znovu požádali RSPCA, aby provedli inspekci. Jejich odpověď, která přišla 30. září, uváděla, že „…nebyly zpozorovány žádné problémy s týráním zvířat“ a že „byli nalezeni dva ptáci, u kterých se zdálo, že je nutný zásah, avšak když byli vytaženi z klece, vypadali zdraví (to všech těch 100 000 ptáků, které, jak tvrdili, náhodně zkontrolovali!?). Žádný z členů našeho záchranného týmu nebyl obžalován. Avšak v současné době je vydáno 8 nevykonaných zatykačů k zatčení (17 denní) za to, že jsem neplatila pokuty – některé ze záchran z Happy Hens v minulých letech.

Předtím jsi řekla, že protože se při otevřených záchranných akcích neničí majetek, tak nejsou pro průmysl bezprostřední hrozbou. Pochopitelně je zachraňování zvířat z farem obrovsky důležité a otevřené záchrany jsou ve vzdělávání veřejnosti velmi úspěšné. Změnily se za ta léta tvoje názory na účinnost otevřených záchran jako způsob taktiky?

Ano, jakákoliv záchranná akce, která zachrání život třeba jen jednoho zvířete je obrovsky hodnotná. Věřím, že Otevřená Záchrana jako taktika pro skutečnou a velkou změnu má, pokud je široce a rozumně praktikovaná ve světovém měřítku, obrovský potenciál. To se zatím ještě nestalo. Vezměme v úvahu úder Hurikánu Katrina, kdy nesčetně lidí a zvířat bylo v pasti, zranění, někteří umírali a potřebovali okamžitou pomoc…dobří lidé ze všech společenských vrstev a směrů přišli pomoci – i když se ‚vládní orgány‘ tak zdráhali v jednání (to něco připomíná). Dobrá vůle leží hluboko uvnitř mnoha lidí. Pro slepice v bateriových klecích, pro kuřátka chovaná kvůli jejich masu, pro prasata v betonových kotcích a zmrzačené krůty nacpané v halách, kde sedí ve svých vlastních výkalech, je každý den pekelným hurikánem. Pro všechny dobré lidi je přijít jim na pomoc stejně důležité a stejně tak správné. Továrny na maso a vejce jsou po celém světě; proto by aktivisté měli jednat lokálně, v každých nejbližších závodech.

Co si myslíš o Animal Liberation Front?

Jedinci, kteří riskují svoji vlastní svobodu, zachraňují týraná zvířata a ničí věci ubližující nevinným, jsou ve svém srdci a mysli velmi stateční a silní. Je to ‚svoboda‘ co pár lidí pochopí a zažije. Vím, že já ne. Kolik z nás by udělalo všechno pro to, aby zachránilo lidi z koncentračních táborů, a kolik z nás by pak cestou ven zničilo pece, aby neumírali další? ALF dělá toto pro zvířata!

V U.S., Spojeném Království a v mnoha dalších zemích vláda zuřivě vydává zákony postihující aktivisty. Mnoho nových zákonů bylo vydáno pod rouškou „válečný terorismus“. Začíná to být těžší být v Austrálii aktivistou?

V současném světě je určitě náročnější dělat tajné záchrany zvířat, ale není to nemožné. Ta nejlepší pomoc jakou jsem kdy měla, je kniha Being Nobody, Going Nowhere /Nebýt Nikdo, Nejít Nikam/ od Ayya Khema, veganky, feministky a buddhistky, která mi jednou dala $20 na záchranu slepice z bateriové klece.

Překlad: nektarinka