Zrychlení modernizace přineslo propast mezi světem kvantifikovatelného rizika v němž žijeme a jednáme a světem nekvanitfikovatelných nejistot jež vytváříme. Modernizací vstupujeme do světa nekontrolovatelných rizik: vytváříme GMO, jadernou energii, globální oteplování atd. Tato rizika bývají dlouhodobá a latentní a vznikají počínáním mnoha jedinců, takže mnohdy nemají jasného viníka, ani nejsou jasně určená v prostoru nebo čase. Takto chápe světovou rizikovou společnost sociolog Ulrich Beck a součastně rozděluje rizika naší společnosti do tří hlavních os: ekologická, globální finanční krize a globální terorismus.1)
Zcela chybný je způsob, kterým se dnešní společnost snaží těmto rizikům čelit. Dáváme přednost řešení následků, nikoliv příčin, těchto rizik. Nejlépe je tento přístup ilustrován na politickém diskurzu, kterým se snaží světové společenství, v čele s ekonomicky nejsilnějšími státy, řešit hrozbu terorismu. Je to globální unilaterismus a naprosté přehlížení příčin, které vedou lidi k zoufalství terorismu, namísto multilaterismu a poskytnutí stejných možností a práv všem obyvatelům země. Podobný princip řešení následků silou a nikoli příčin hrozeb, které naše společnost sama vytváří, lze nalézt i v dalších případech řešení rizik.
Navíc národní vlády vynakládají nemalé úsilí k tomu, aby utvrdili většinu obyvatel ve správnosti takovéhoto přístupu při řešení bezpečnostních otázek. Proto mají instituce jako Hasičské záchranné sbory, zřizované kraji, ve svých kompetencích krizové řízení a ochranu obyvatel.2) Nepopírám částečnou užitečnost podobných institucí, ale z velké části je pro tyto instituce výhodné vytváření dojmu o své důležitosti a nezbytnosti. Proto je pro ně prospěšné zachovat status quo a nechat nadále působit rizika. Příklad může být přesvědčení majora Menšíka z Hasičského záchranného sboru Jihomoravského kraje o nezbytnosti jaderné energetiky a součastně jeho role v dosud největším cvičení případné jaderné havárie v ČR, které se odehrálo v listopadu 2008.2)
Jedním z rizik, které naše společnost vytváří, je riziko působení chemických látek na naše zdraví. V souvislosti s ochranou lidského zdraví chemickými látkami si naše společnost vytvořila nástroje jeho ochrany. Jedním z těchto nástrojů platným v Evropské unii je takzvaný REACH, neboli registrace, evaulace a autorizace chemických látek. REACH by mělo působit jako legislativní omezení, které po výrobcích chemických látek vyžaduje u každé chemické látky, která se vyrobí nebo dovoze do EU hodnocení nebezpečnosti a omezí manipulaci s touto látkou.3) Původním a v současnosti proklamovaným cílem REACH je ochrana lidského zdraví a životního prostředí před nežádoucími účinky chemických látek.
Jak se bude hodnocení chemických látek posuzovat? Jak jinak než ekotoxikologickým testováním na cítících bytostech. Ano budou to právě cítící bytosti zastoupené laboratorními pokusnými zvířaty, která ponesou následky naší ohrožené bezpečnosti. Žádné jiné řešení ani lidská společnost, která zakládá svou existenci na druhové nadřazenosti a na vykořisťování a útlaku slabších, nemůže a nechce nabídnout. Vyměňujeme bezpečnost lidí za systematické týrání a vraždění mimolidských cítících bytostí. Díky tomuto nařízení bude v budoucích několika letech přetestováno na zvířatech několik desítek tiscích chemických látek4) a při krutých toxikologických testech zemřou miliony zvířat.
Kdo bude mít ze „zajištění chemické bezpečnosti zdraví lidí a životního prostředí“ skutečně prospěch? Budou to obyčejní lidé a jejich zdraví nebo soukromé firmy a jejich bankovní účty? Magnáti chemického průmyslu, jejichž byznys může být tímto nařízením EU dotčen, dosáhli velkých ústupků od Evropské unie, tak aby mohli dále produkovat další tuny chemických látek. Ekologické nevládní organizace nakonec byly spokojeny alespoň s nějakým zněním nařízení, které ve skutečnosti nikoho moc v produkci chemických látek neomezí. Důkazem toho je, že Evropská chemická agentura zařadila do října 2008 na seznam prioritních nebezpečných chemikálií (kladoucí další povinnosti výrobcům těchto látek) jen 15 ze stovek známých nebezpečných toxických látek.5)
Skutečný prospěch to přinese institucím a soukromým toxikologickým firmám, které budou zajišťovat naši chemickou bezpečnost. Stačí se podívat na množství látek, které budou testovány a na sumy, které to bude stát. Podle odhadů projde testem na citlivost kůže 10 293 látek, testem na dráždivost očí 6 910 látek, krátkodobým testem toxicity na korýších 4 096 látek, testem reprodukční toxicity na dvou generacích 2 135 látek atd.4) Při těchto testech zemřou milióny zvířat a toxikologické laboratoře si přijdou na sumu 1,25 miliardy eur a celková procedura REACH (včetně autorizace, archivování ap.) přijde na 2,3 miliardy eur.4)
Logicky jediným řešením, jak se vyhnout zdravotním rizikům působení chemických látek, je chemické látky nepoužívat a nebo jen v co nejvíce omezené míře. Toto řešení se ale nevyplatí nikomu krom obyčejných lidí, jejichž zdraví je chemikáliemi ohroženo. Bez produkce a následného testování chemických látek by přišli o tučné zisky toxikologické a chemické firmy.
Naneštěstí podstata REACH prakticky znemožňuje vyhnout se používání výrobků, které obsahují nebo při jejichž výrobě byla použita chemická látka testovaná na zvířatech. Toxikologické testy se totiž týkají úplně všech chemických látek, kterými se obklopujeme nebo které nějak využíváme. Takovéto systémové řešení „ochrany našeho zdraví“ nás staví do role, ve které již obyčejný individuální spotřebitelský bojkot nestačí, ale je potřeba jednat.
Zdroje:
1) Beck, U. (2004) Společnost světového rizika znovu: hrozba terorismu. In Beck, U.: Společnost světového rizika. Sociologické nakladatelství, Praha, str. 294-314.
2) Přednáška: mjr. Mgr. et. Mgr. Miroslav Menšík, Oddělení krizového řízení Krajského ředitelství Hasičského záchranného sboru JMK: Přírodní, radiační a technologické hrozby pro ČR a perspektivy jejich eliminace. FSS MU Brno 25.11.2008.
3) kolektiv autorů: REACH Co se stalo a proč? Brusel 2004, české vydání Arnika.
4) Přednáška: doc. Mgr. Luděk Bláha, PhD, RECETOX, PřF MU Brno – „Současná ekotoxikologie“ aneb jak se žije živým organismům s toxickými chemikáliemi a novými materiály: mýty, realita, novinky a výhledy. FSS MU Brno 23.9.2008.
5) Klimovičová, M.: REACH, na jedy bič. Zpravodaj Greenpeace ČR, zima 2008.
