V červenci 2008 byla vydaná autorská sbírka básní Patrika Bartka nazvaná Vesmírné divadlo v nákladu 250 výtisků. 50 ks bylo benefičně věnováno na podporu projektu Realita.tv.
Obsahuje 63 básní na zhruba 114 stránkách formátu A6. Za obálku a celkový design vděčí Monice Slezákové. O ilustrace se postaral Martin Vrága. Hlavně díky nim a jejich práci a talentu to vypadá, tak jak to vypadá.
Pro bližší informace a objednávky kontaktujte: ahimsa@seznam.cz, případně realita.tv (kontakt zde)
Cena jednoho výtisku je 100kč + 21kč za poštovní služby.
Sekce kultura
Minulost je mrtvá
Strojovnou lásky kudy všichni kráčí
poslepu ve tmě jít se nebojím
Než-li se báti že nohy cestu ztrácí
rád rozemlet budu tímto soukolím
U stolu v krčmě staří námořníci
laciný rum si lejem ve sklenici
pak láskou zpit vrávorám po ulici
ke tvým dveřím veden zářnou večernicí
V objetí tvém vše co bylo zmírá
a v hrob svůj padá - kam jinam taky s tím?
A nový den nám náruč otevírá
Hrob zaházen je hlínou padlých dní
Je jedno co bylo - není žádné včera
Ta stará píseň již dávno odeznělá
která nás kdysi cestou provázela
nejraději nás by v hroby naházela
Vzpomínky jsou tu však cesta zpátky není
Jaký by smysl mělo znovu po ní jít?
Přítomnost rozkvétá jak jarní květy voní
Minulost je mrtvá - tak ji nechme být
Tvé živly
Vítr tančí se stromy
Koruny jejich líbá
A déšť šeptá do uší
Tiše šeptá do uší
ať se každý dívá
Trávník nohy objímá
Pne se stébly všemi
Jsem v dotyků žaláři
V nestřeženém žaláři
kde tak krásně je mi
Řeka si mne sebrala
Proudy silné krotím
Strhává mne do sebe
Až hluboko do sebe
kde se šťasten topím
Oheň pálí staré časy
Samota v něm zmírá
Vidím plamen tvojí krásy
Nespoutaný plamen krásy
jenž tu píseň zpívá
...všemi živly zpívá
Vivisekce
Nářek zvířat mi duši drásá
Utrpení nad které není
Život v kleci a na operačním stole
"Nemáš žádnou hodnotu - teď jsi náš!"
Ach Bože! Jak dokážeme být krutí
Nic nás nezastaví! Jehly se derou
do vyděšených očí a lidskost
je pouze prázdné slovo které se občas říká
aby stádo klidně spalo
za líbezných tónů krvavého pokroku
Za mohutnými zdmi a zamčenými dveřmi
výzkumných ústavů
stále zní křik který odmítáme slyšet
a na svá srdce lijeme další vrstvu betonu
aby k nám náhodou nepronikla pravda
Myjeme si vlasy čistíme si zuby
a holíme se za cenu jejich životů
Za cenu kterou jsme vždy ochotni zaplatit
Denně pokládám své srdce na zanedbaný pomník
lidského rozumu a soucitu
a hlavu na špalek výčitek svědomí
Hrdost je sračka
Bezcenná krev ta se vpíjí
do mých hvězd a galaxií
uvnitř srdce mého
Vesmír můj jest celý rudý
Nejsnazší je jen tak z nudy
zatnout do živého
Co by to bylo za století
bez nářku a bez obětí
uvnitř našich duší
Člověče ach jak jsi hrdý
Ukaž sílu jak jsi tvrdý
Ta maska ti sluší
Jaké vzruchy tebou proudí
co se ze tvých útrob loudí
uvnitř tvojí míchy?
Zřejmě čekáš na objetí
Slina má už vzduchem letí
na tvář tvojí pýchy
