Ve své nejprodávanější knize „Ministry of Healing“ Ellen G. White napsala: „ Copak se může člověk s opravdovým srdcem, který se někdy staral o domácí zvířata, podívat do jejich očí plných důvěry a náklonnosti a ochotně je poslat pod nůž řezníka? Jak může hltat jejich maso jako lahodné sousto?“

Mnoho aktivistů popisuje samo sebe jako stoupence zvířecích práv. Jak se jim tedy může přihodit to, že začnou propagovat „soucitná“ jatka, je mimo mé chápání.

Když leží krvácející King Kong v ulicích New Yorku po té, co byl zastřelen z budovy Empire State 1933 leteckými ostřelovači, byla vyřčena jedna z nejslavnějších vět filmu popisující tragický příběh lásky mezi 80 stop vysokou opicí a Fay Way: „Byla to krása, co zabilo zvíře.“ Za mnoho let nějaký antropolog ve své disertační práci objeví stejnou příčinu smrti hnutí za práva zvířat: Krása (soucitná zvířecí jatka) zabila zvíře (hnutí za práva zvířat).

Otroctví pokračovalo tak dlouho, jak dlouho byly schvalovány zákony činící jej soucitnějším. Obhájci anti-otroctví tančili radostí a slavili schválení takových zákonů, které byly oslavovány liberály a filozofy, ale ne otroky. Být zotročen znamená vědět to a ne přijímat nějakou formu nespravedlnosti. Podobné zákony činící utrpení zvířat přijatelnějším jsou prosazovány dnes. Propagace jatek v jakékoli jejich podobě představuje velkou zradu na zvířatech.

Zákony o soucitném zabíjení mají jen ošálit lidské pojídače masa.

Mnoho obhájců zvířecích práv investuje peníze do lobování v kongresu za uzákonění soucitnějších jatek, jako by vůbec existovalo ospravedlnění vraždy. Toto léto se setkají tisíce aktivistů za práva zvířat na desítkách konferencí, aby podpořili jeden druhého a přitom hnutí jako takové ve skutečnosti už neexistuje. Nevidí, že hnutí za práva zvířat zemřelo.

Soucitná jatka nezachrání zvířata. Pouze uleví svědomí těch, kteří zvířata jí. Proč roste spotřeba kuřecího a hovězího na hlavu? Byly časy, kdy stoupenci zvířecích práv věřili, že si zvířata zaslouží etické zacházení ze strany lidí. Propagace zákonů o soucitném zabíjení ukončila opravdové hnutí za práva zvířat. Pojídači masa byli osvobozeni od jakéhokoli podílu viny na utrpení zvířat. Darují peníze takovým zvířeckoprávním skupinám, které oslavují vítězství pokaždé, když se zvětší klec slepicím o 8 - 10 cm2. Je to dobrý pocit, věřit, že pak zvířata necítí žádnou bolest. Ti, co by se měli cítit vinni, nyní konzumují více kuřat, bez pocitu viny. Více zvířat bude umírat, a to ne zrovna laskavým způsobem. Soucitné zabíjení se stalo novou etikou hnutí za práva zvířat.

Strunné kvarteto hrálo před šedesáti šesti lety během pochodu odsouzených Židů na jejich poslední cestě ke konečnému řešení ve výkonných lidských jatkách v Treblince Paganiniho a Mozarta. Zabití bylo pro oběti učiněno soucitnějším přidáním jemné klasické hudby na jejich smrtelném pochodu. Jsou stále tací, kteří si myslí, že to není o nic víc deviantní nápad než abstrakce zvaná „soucitné jatky“. Tito podivíni se stávají vyvrženci hnutí za práva zvířat.Akt humánního zabíjení je zamýšlen tak, že by zvířata z farem mohla být „humánně zabita“ soucitnými zabijáky s ostrými noži namísto sadistických zloduchů majících potěšení ve způsobování bolesti bezbranným zvířatům. Dobrá, zdá se, že se něco změnilo ohledně člověčí krutosti k jeho spolupozemšťanům.

"Fallaces sunt rerum species." (Vzezření věcí je ošidné. – neboli: Zdání klame.) Seneca (c4 B.C.-A.D.65)

Vždycky se najde domov pro roztomilého chovného psa. Kříženci umírají. Pitbulové v útulcích jsou usmrcováni. Nemilovaní zaběhlí psi vrtí ocasy a štěkotem vítají návštěvníky útulku. Zkuste ještě dnes navštívit Váš místní útulek a projděte jeho uličkami, jak jsem to nedávno učinil já. Pozdravte ty žijící duše hledající lásku. Zvířata, která budou navždy sirotky až do doby, kdy je smrt zbaví krutosti jejich bytí.

Krysy zneužívané pro laboratorní pokusy jsou nakonec hromadně vhozeny do kýble a zabity v éteru nebo injekcí pentabarbitolu sodíku, nahromaděny tělo na tělo na místě posledního odpočinku.

Malým kohoutkům není podávána žádná látka zbavující je bolesti před tím, než je v nich život rozsekán výkonným popravčím strojem.

Kožichy, které lidé oblékají, jsou kůže stažené z cítících zvířat zavražděných vpuštěním proudu do elektrod, jež měly zavedeny do konečníku. Tak kožich zůstává nepoškozen.

Koně prohrávající závod za závodem nedostávají žádné uklidňující léky před tím, než jsou omráčeni vícekrát po sobě. Jedna rána je málokdy dostane na kolena. Pak jsou řetězy vytaženi tak, aby člověk s nožem mohl navždy ukončit jejich vzpomínky na závodění kolem oválných dostihových drah pro pobavení lidí.

Kuřata a krocani, jeden za druhým, s proříznutými hrdly, visící dolů hlavami, kdákají svá slova smrti krví bublajícími tóny.

Sloni jsou postrkováni nástroji s ostrými háky nuceni neobratně stát na malé stoličce, zatímco děti vesele aplaudují.

Kastrovaní medvědi tančí k potěšení naivních příznivců cirkusů, kteří nemají ani zdání o jejich bolesti před a po představení.

Telata na rodeu, zvířata ve strachu utíkající před tím, než se rychlé laso kovboje utáhne kolem jejich krku. Pak jim svážou nohy dávajíc zmateným zvířatům příležitost ptát se proč.

Neexistuje záchrana. Není žádného opravdového útočiště. Jsou jen klamné představy. Je jen jediná pravda.

Před pár lety jsem poslouchal Ingrid Newkirk z PETA přednášející jeden z nejnaléhavějších a nejlépe podložených proslovů, jaký jsem kdy slyšel. Po něm téměř tisíc lidí vstalo a dlouze silně tleskalo. Naskytl se mi velmi zajímavý pohled, jelikož jsem seděl přímo vedle Dana Murphyho editora magazínu věnujícímu se masu. Miluji hraní pokeru. Jsem dobrý hráč, protože pozorně sleduji lidi. V průběhu večerní hry sleduji jejich mluvu, tváře, oči, prsty, poklepávání na stůl a mrkání. Na konci večera znám velmi dobře sílu karet svých protihráčů. Sledoval jsem toho muže během řeči Neswkirkové velmi pozorně. Když zatleskal, tleskali i jeho dva přátelé. Byl vedoucím skupiny. Když se zasmál, smáli se i oni. Ale co mě znepokojilo, bylo, že tento muž jí také tleskal vestoje, zároveň s aktivisty za zvířecí práva. Stál a se zanícením tleskal. Tehdy a tam jsem pochopil proč. Američané jedí více masa jako výsledek našeho neschopného snažení.

Soucitná jatka? Odmítám tento návrh. Nenávidím debilní zákony o soucitném zabíjení. Kdyby zvířata mohla mluvit, byla by schopna Vám povědět, proč takové zákony také odmítají. Kdyby zvířata byla soudci v Norimberku, byli bychom my, kteří uboze selháváme ve změně situace a děláme ji naopak ještě horší, souzeni za zločiny proti těmto nevinným „hospodářským“ zvířatům.

Chci, aby všichni lidé viděli smrt. Chci, aby lidé viděli nemilosrdná jatka. Chci, aby viděli skutečnost. To je naše zodpovědnost. Naší zodpovědností je i přiznat naše selhání. Více lidí jí maso a to, co proti tomu děláme, nefunguje. Tato zvířata umírají částečně kvůli naší snaze namířené špatným směrem. Musíme odmítnout všechna jatka, i ta „soucitná“, vyvíjet úsilí a trvat na tom, že žádné zvíře si nezaslouží umírat kvůli nám.

Filozofům občas chybí smyl pro praktičnost. Filozofové zvířecích práv jen zřídka sledují vývoj hnutí za zvířecí práva k jeho logickému vyústění. Nemůžeme zajistit útočiště pro všechna „hospodářská“ zvířata. Navzdory úžasné práci dobrých lidí, kteří provozují takovýto záchranný azyl a agitují o miliony na jejich financování, musíme si uvědomit, že zachráněná zvířata se vůbec neměla narodit.

Logickým závěrem našeho tzv. hnutí za práva zvířat je, že by se cítící bytosti vůbec neměly narodit, k tomu aby trpěly. Ty, které žijí na výše zmiňovaných záchranných farmách, jsou jen ambasadory představujícími deset miliard jiných, jež zemřou tento rok, aby nakrmily Američany.

Denně je proříznut krk dvaceti sedmi milionům zvířat. Než přečtete tento odstavec, zemře přes patnáct tisíc zvířat. Přečtěte předchozí větu nahlas. Patnácti stům kuřatům bylo právě proříznuto hrdlo, leží - marně bijíc křídly a dusíc se vlastní krví. Neměl by mít každý Američan příležitost vidět stále dokola to krveprolití, které všichni tak dobře známe? Záleží opravdu na tom, jestli slepice stráví svůj život ve vězení rozšířeném o 8 cm2? Zachránit tato zvířata? Jeden by se mohl zeptat, proč je zachraňovat? Krocani a prasata z farem už nemohou být sexuálně aktivní. Samci jsou příliš velcí na samice. Zvířata jsou produkována tak, aby poskytovala velké množství bílkovin a měla nízkou hustotu kostí. Žijí životy v bolesti, protože jejich kostra nemůže unést jejich vlastní váhu. Náš soucit by měl rozpoznat, že ukončení jejich bolesti je jediným řešením – alespoň pro ty, kdo se o utrpení opravdu zajímají. Tyto uměle vytvořené bytosti neměly být nikdy vymyšleny ani narozeny.

V současnosti je hnutí za práva zvířat špatně nasměrováno. Klameme sami sebe propagací soucitných jatek. Jednoduše určujeme těmto zvířatům žít jejich životy až k bolestnému a mučivému vyústění. Usnadňujeme konzumentům masa zastřít jejich společné uvědomění. Jste si vědomi toho, že spotřeba masa vzrůstá? Naše špatně orientované úsilí je za to částečně zodpovědné. Naše hnutí učinilo obrat, který povzbudil pojídače masa. Tam, kde jsme dnes, jsme dospěli jako vegani, poznáním hororu jatek. Skupiny jako PETA, Humane Society, Farm Sanctuary lobují v kongresu, aby zvířatům usnadnili umírání. Jejich zákony však prodlužují životy hospodářských znetvořených bytostí, životy plné bolesti s tím samým konečným řešením. Jejich zákony uleví svědomí masožravců.

My bychom měli především ukazovat masožravé veřejnosti, co přesně jatka produkují. Krev. Oči, v nichž se zrcadlí strach a pak - bolest.

Naše strategie, zaměřená na úlevu pro trpící, utěšuje většinové svědomí. Přitom strategie, která dovedla nás k pochopení smrti skrze násilí, by měla být zintenzívněna, nikoli oslabována. Pokud musí zvířata zemřít, pak musí všichni ti, co je jedí, přijmout svou zodpovědnost za spolupodílnictví na jatkách.

Naše současná strategie jim upírá jejich cestu k pravdě. Tím poskytujeme základ ke zvýšené spotřebě masa. Pokud zvířata netrpí, masožravci docházejí k závěru, že vlastně není žádný důvod, proč je nejíst. Na nás není, abychom utráceli miliony dolarů lobováním u poslanců za uzákonění soucitných jatek. Na nás je lobovat u srdcí a myslí lidí, kteří mají stále ještě schopnost vidět.

Úterý 8.července, 2008; http://www.thethinkshop.co.uk/fdtd/news.asp?id=123 

Překlad: Ren.